Co přinesl 33. týden roku 2016
Je neděle 21. srpna. Datum, které si vždycky budeme připomínat jako okamžik, kdy se Československo definitivně dostalo do područí Sovětského svazu a na dlouhá léta zmizelo z mapy svobodného světa skryto za ostnatými dráty.
Mohli bychom vzpomínat. Nebo vypočítávat, koho všeho už stihl v souvislosti s 48. výročím okupace pozurážet na sociálních sítích prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Nebo se bavit tím, kolikrát během uplynulého týdne vyběhl ze své kanceláře na nádvoří, aby městu a světu dokázal, že fronty kvůli zesíleným kontrolám na Pražském hradě nejsou žádný problém. Ale řekli jsme si: Ne. Nenecháme si agendu diktovat subalterním úředníkem ».
Místo toho si dovolíme dvě poznámky na vážnou notu, jakkoli rádi naše týdenní přehledy píšeme odlehčeně.
V brazilském Riu končí olympijské hry, které – bohužel – nedokázaly navázat na tradici „svatého míru“. Ekecheiriá znamenalo ve starořečtině „držet ruce dál od zbraní“ a byl to zvyk, který se dodržoval po celou dobu příprav her, během jejich trvání a nakonec i během návratu atletů domů.
 |
 |
 |
Místo toho se znovu vyhrotila situace na východě Ukrajiny, Donbas hlásí těžké boje. Rusko do oblasti přesouvá další jednotky, při ostřelování ukrajinských pozic z území ovládaného proruskými separatisty umírali lidé. „Kromě obvyklých zbraní začali rebelové, podle Kyjeva vydatně podporovaní ruskými jednotkami a dobrovolníky, opět používat zbraně těžké a ostřelují i velitelská stanoviště nacházející se až 20 kilometrů za frontou. Ukrajinský prezident Porošenko nevyloučil vyhlášení válečného stavu a novou mobilizaci,“ shrnula situaci v Lidových novinách válečná zpravodajka Petra Procházková.
Sýrie dál krvácí. Stabilně, bolestně, hladově. Všichni už si tak zvykli, že je v Sýrii umírání civilistů na běžném pořádku, že se musí stát vážně něco, aby se utrpení Syřanů dostalo do headlinů. Tento týden se „to“ stalo. Svět obletěly záběry pětiletého Umrána Dakníše.
Umrán neví, co je to mír, nemohl jej zažít. Zato ví, co je to strach a ztráta. Na videu pořízeném v jeho rodném Aleppu je děcko zachycené krátce poté, co jej vytáhli ze sutin domu, který dostal zásah během jednoho z mnoha náletů. Celý zaprášený sedí v sanitce, z čela mu stéká krev, apatický chlapeček však nenaříká. Ani nemukne. Nepláče. Pak si rukou setře krev z obličeje. Podívá se na dlaň. A – jakoby se styděl -, rychle otře ruku do sedačky. Tiše, zahanbeně.
Video zveřejnili protivládní aktivisté seskupení v Aleppo Media Centre; autentičnost záběru, jakkoli se dá být zřejmá, nelze potvrdit. Syrská organizace pro lidská práva (SOHR) později doplnila, že Umrán byl zraněn jen lehce a zotavuje se. Na rozdíl od jeho bratra, desetiletého Alího, který podlehl rozsáhlému vnitřnímu krvácení ze zhmožděných orgánů.
V Aleppu se bojuje od roku 2012. O město, kdysi skvost na soupisce památek Unesco, aktuálně svádí boj povstalci s prorežimními jednotkami Bašára Asada, kterého ze vzduchu jistí Putinova letadla. Podle SOHR zemřelo ve městě jen za poslední měsíc 450 civilistů. Pokud potřebujete brutální srovnání, je to, jakoby naráz zahynula prakticky celá skupina brazilských sportovců, kteří se zapojili do her v Riu; hostitelská země jich do klání o medaile nasadila 466.
Ještě pořád vám agenda týdne, nasazená Jiřím Ovčáčkem, připadá důležitá?
Srovnávat Pražský hrad s Louvrem? Možná spíše s rakouským Hofburgem či Schönbrunnem (bez kontrol) či, pokud trvá na Francii, Tuilerijským palácem (tradiční sídlo králů, rovněž průchod bez kontrol).
A jaké byly hlavní zprávy na Neovlivní.cz?
Detaily z obžaloby Agrotecu
Potíže firmy Agrotec ministra financí narůstají. Ukázala to obžaloba, již státní zástupce posílá Babišovu firmu a jeho manažera k soudu kvůli podezření z ovlivňování zakázek na státní poště. Redakce Neovlivní.cz se s textem žalobců seznámila. Nově se ukázalo, že jde o dva, nikoli jediný případ. V obžalobě se s odkazem na svědectví píše, že zakázky Agrotecu byly na poště zadávány výměnou za “odměnu”. Zároveň vylučuje administrativní chybu – podle obžaloby šlo o záměr.
Hlavní zjištění z obžaloby jsme shrnuli v tomto » textu.
A v této » analýze jsme rozebrali detaily: Obžaloba totiž popisuje nejen podezřelé obchodní případy společnosti Agrotec, ale také dává (díky odposlechům) nahlédnout do zákulisí fungování vicepremiérovy firmy. Firmy, jejíž majitel postavil svou politickou kariéru na sloganu, že není jako ostatní, kteří “všeci kradnú” a drancují státní firmy.
Jediný rozhovor s Markem Dalíkem
Tým šéfredaktorky Sabiny Slonkové pro vás připravil speciální letní dvoučíslo tištěného magazínu Neovlivní.cz. Páteří nového vydání je unikátní rozhovor s někdejším hráčem číslo jedna v zákulisí české politiky a byznysu Markem Dalíkem. O interview jsme začali usilovat před půl rokem a nebylo to snadné k němu bývalou pravou ruku premiéra Topolánka přemluvit. Marek Dalík rozhovory nedává. Tečka.
Souhlasil až poté, co se před prázdninami dozvěděl, že příští čtyři roky s definitivní platností stráví za mřížemi. Trest ho zaskočil. Nečekal, že ho na základě chatrných důkazů pošle soud do vězení. A nečekal ani to, že ho v tom všichni nechají. “Řeknu vám všechno, už je mi to jedno,” rozhodl se nakonec.
Rozhovoru jsme v magazínu věnovali deset stran. Zde » najdete postup, jak se k časopisu dostat.
2x o EET
Do startu první fáze EET zbývají jen čtyři měsíce a dosud není hotova metodika, která by podnikatelům jasně řekla, kdo s elektronickou evidencí tržeb musí začít 1. prosince a kdo je od této povinnosti osvobozen. Překvapení čeká třeba školní jídelny soukromých škol a školek (více zde »).
A zatímco se metodika v budově ministerstva financí připravuje, ukazuje se, že jasno v tom, kdo-kdy-a-jak se bude muset do systému EET zapojit, nemají ani samotní úředníci resortu Andreje Babiše.
Jeho náměstkyně Alena Schillerová, která má zprovoznění EET na starosti, totiž minulou středu v rozhovoru pro Český rozhlas – Radiožurnál popsala, jak přesně bude muset obsluha restaurací evidovat spropitné, pokud jej dostane. Její šéf však pět dní na to na blogu slova Schillerové vyvrátil. Dýško se podle ministra financí až na výjimky elektronicky evidovat nebude. O sporu o dýško jsme psali tady ».
O vlivu PPF
Jediná firma v Česku má tu sílu a vliv udělat událost hodnou zaznamenání z toho, že vydala svou výroční zprávu. A není to kvalitou jejího zpracování či ojedinělým designem, ačkoliv v obou kategoriích je na špici. Ani překvapivým zjištěním z čísel, kterými je rozsáhlá publikace napěchovaná. Ta ostatně publikovala již v červnu. Stačí k tomu směs tajemna, kterým je opředen její vládce – nejbohatší Čech Petr Kellner – a správného načasování do okurkové sezóny. PPF, největší finanční skupina působící v Česku, zkrátka ví, jak vytěžit co nejvíc i z toho, že její mocný šéf si rád ponechává své inkognito. Takže se událostí každoročně stane, že Kellner ve výroční zprávě zveřejní svoji vlastní fotografii.
O hrách s výroční zprávou a moci PPF jsme podrobně psali tu ».
Rozhovor týdne
Tréninky Jarmily Kratochvílové, to byla řehole. V součtu naběhala stovky a stovky kilometrů ročně. Běhala se zátěží ve vodě. V oranici. Na štěrku. Za jediné dopoledne třeba osmnáct třístovek. Posilovna. Za rok dokázala navzpírat 750 tun. A s odstupem let si o sobě čte, že jistě musela dopovat. Což opakovaně odmítá.
“Víte, spousta novinářů, kteří o mně psali v době, kdy jsem závodila, nikdy neviděli jediný můj trénink. A stejně tak novináři, kteří o mě psali až potom, co jsem skončila. Nikdy nikdo nepřišel na stadion, neviděl tu několikaletou denní přípravu. Sednou si a napíší: ‚Jak je to možný, aby takhle zaběhla bez dopingu? To není možný.‘ Já si to přitom tvrdě odpracovala,” posteskla si během rozhovoru Jarmila Kratochvílová, světová rekordmanka a nyní trenérka mladých atletů v Čáslavi.
Rozsáhlý rozhovor, ve kterém mluví o tom, jak moc sport bolí, o dopingu, nebo vysvětluje, proč soucítila s ruskými atlety, kteří kvůli státem organizovanému dopingu nesměli na hry do Ria, jsme rozdělili do dvou částí. První díl si můžete přečíst zde », druhý díl naleznete na tomto » odkaze.
Děkujeme za pozornost, těšíme se na vás u nových zpráv zase v pondělí!
