To podstatné, co se odehrálo během 26. týdne roku 2016.
Byl to týden, kdy se Evropa snažila pochopit, co přesně znamená britské „ne“ ze sklonku týdne předchozího. A také týden, ve kterém jsme si všichni znovu připomněli, jak křehké naše životy jsou.
V neděli atentátníci v Bagdádu zabili nejméně 83 lidí, když nastražili bomby do rušné obchodní čtvrti, kde se v té době pohybovaly především rodiny a skupiny mladých lidí, aby nakoupily na konci svátků.
Ještě před víkendem teroristé v bangladéšské Dháce brutálně povraždili v kavárně dvě desítky rukojmí, především občanů Itálie a Japonska.
Již v úterý se na istanbulském Atatürkově letišti odpálili tři sebevražední útočníci. Podle turecké agentury Anadolu byli atentátníci cizinci – občané Uzbekistánu, Kyrgyzstánu a Ruska. Všichni měli vazby na Islámský stát. Jejich útok nepřežilo 44 lidí. Zranění utrpělo 238 lidí.
Tolik strohý výčet. Za kterým se – jako vždy – skrývají konkrétní lidské osudy. Třeba čtyř mladých Turkyň. Kerime Amiri (24), Zehra Amiri (16) a Meryem Amiri (14) jely na letiště pro neteř, osmiletou Hudu, která se spolu s matkou vracela z návštěvy přátel. Vřelé vítání rozvětvené rodiny před terminálem přerušilo peklo. Jedna z dívek zemřela na místě, zbylé tři nepřežily převoz do nemocnice.
Nebo osud Fathího Bajúda. Tuniský pediatr do Turecka přiletěl, aby se pokusil setkat se synem a přiměl ho k návratu domů. Bajúd mladší před časem rodinu opustil a připojil se… k Islámskému státu.
Evropa se po útoku shodla, že je nutné teroru čelit nekompromisně a společně. Což je teď, ve dnech napěchovaných mítinky evropských špiček, které řeší, co s Brity, a rozvratem britské politiky, dosti složitý úkol.
Z překotného dění na Ostrovech bychom vypíchli zejména dva momenty: Statisticky doložený vzestup útoků místních na migranty (myšleno „levnou pracovní sílu“ z členských zemí EU). A šokující rozhodnutí jedné z hlavních tváří Brexitu, někdejšího londýnského starosty Borise Johnsona, neucházet se o vedení Konzervativní strany a tedy ani o post britského premiéra.
Muž, který halasně vyzýval k odchodu z Evropské unie, se zkrátka rozhodl, že horkou kaši bude jíst někdo jiný.
Dost možná ministr spravedlnosti Michael Gove, který se naopak o obě pozice ucházet bude. Ve svém prohlášení napsal, že kandidovat nechtěl, opravdu ne. Ale uvědomil si, byť nerad, že Boris Johnson není schopen v nynější situaci konzervativce i zemi vést.
Gesto sebeobětování, které Gove předvedl, ovšem příliš nevyznělo, protože krátce předtím unikl na veřejnost e-mail, který mu posílala choť Sarah Vine. V dopise s předmětem „Nápady“ naváděla manžela, jak tvrdě má s Johnsonem jednat. A než mu veřejně slíbí podporu, ať si od něj probůh nechá slíbit nějakou funkci. Bylo toho víc, postačí shrnutí listu The Guardian: „E-mail je dalším důkazem o prohnilosti britské politiky.“ A naokraj Guardian připisuje, že je otřesné i to, jakým tónem manželka svému muži píše – „jakoby ho prostě považovala za úplného idiota“.
Když je situace vážná, můžete se spolehnout, že se začne – vtipkovat. O Brexitu kolují po webu už tuny vtipů; snad nám po vážném úvodu odpustíte, když se o některé vydařené podělíme:
 |
 |
Ačkoli, tyhle také nejsou špatné:
 |
 |
Ještě mnohem zábavnější reakce než sám Brexit vyvolalo pondělní vyřazení hrdého Albionu z evropského fotbalového šampionátu. Anglii na Euro porazil podceňovaný tým Islandu. V okamžiku, kdy bylo o výsledku zápasu jasno, se Twitter doslova hroutil pod záplavou brexitových žertíků.
Převládaly reakce bavící se faktem, že jen Anglie dokáže během jediného týdne opustit Evropu hned dvakrát. Skotsko, které svým hlasováním chtělo v EU zůstat, se prý může popukat smíchy.
Pak tu byly různé narážky na to, že Angličany nemůže nikdo z šampionátu vyloučit, dokud neaktivují „článek 50“ – tzn. odkaz na smluvní postup nutný k formálnímu začátku vystupování z EU.
Narážky na petici, která ihned po britském „ne“ unii začala sbírat statisíce hlasů volajících po opakování referenda.
Zkrátka nejrůznější popichování:
A čím jsme se bavili v Česku?
U nás všechny vědecké rozbory, jak by tak zásadní a mnohovrstevnaté věci, jakým je členství v EU, neměly být řešeny v referendech, šmahem smázl prezident. Během poslední spanilé cesty do krajů pronesl ve Valašském Meziříčí, že by souhlasil jak s referendem o vystoupení z EU, tak s referendem o vystoupení z NATO. Byl by ovšem proti.
„ČR dostává každoročně z EU o 200 miliard korun více, než do Bruselu vrací. Dvě stě miliard je pětina českého státního rozpočtu. Jen blázen se vzdává tak velkého množství peněz,“ řekl s tím, že jde o důvody cynické, nicméně podstatné.
Výroku se záhy chopily světové agentury, takže titulky ve zkratce hlásaly, co že si to český prezident přeje. Chopila se jej i ruská propaganda, kde se pro změnu psalo, že Zeman referenda nařídí. Nakonec musela zasáhnout vláda a připomenout, kdo má exekutivní pravomoci. Sobotkův kabinet zveřejnil prohlášení, že v této souvislosti nezvažuje činit jakékoli kroky.
Velká policejní krize navenek utichla. Robert Šlachta už od pátku není šéfem ÚOOZ. Návrat do služeb státu nevyloučil, spekuluje se o celní správě. Ve sněmovně vznikla kvůli reorganizaci policie vyšetřovací komise, které předsedá exministr spravedlnosti za ODS Pavel Blažek.
Poslanci schválili návrh zákona o prokazování původu majetku. Znamená to, že Babišova finanční správa bude mít pravomoc prověřovat výši majetku daňových poplatníků z daňovým přiznáním a že „při podezření, že rozdíl mezi nárůstem jmění poplatníka a jeho vykázanými příjmy by byl vyšší než sedm milionů korun, správa by ho mohla vyzvat k prokázání původu majetku a případně jej zdanit,“ napsala ČTK. Takže se těšme, vznikne zřejmě další registr. Budou v něm evidovány všechny účty, které vedou tuzemské banky a záložny svým klientům.
O čem jsme psali na Neovlivní.cz?
Ztracené výkupné
Státní zastupitelství oficiálně začalo řešit, jestli při placení výkupného za dvojici dívek Hanu a Antonii, zajatých před třemi lety v Pákistánu, cestou k únoscům “kdesi zmizela” podstatná část výkupného. Podezření řeší už čtvrt roku tajné služby, nynější vyšetřování rozjel podnět do rukou vrchní žalobkyně Lenky Bradáčové. Případ je spojený s probíhající bitvou mezi ANO a ČSSD o ovládnutí silových složek státu.
Kauza výkupného za Hanu a Antonii stojí na podezření, že poté, co se politické špičky rozhodly zaplatit za návrat dívek domů, část z výkupného se “cestou vytratila” a k únoscům nikdy nedorazila. Jedna z variant operuje s cifrou, že chybějí dva miliony dolarů. Druhá, že až čtyři. Podrobnosti v exkluzivní zprávě zde ».
Rozhovor týdne
Někdejší policejní důstojník Karel Tichý patřil v otázce prorůstání zločinu do politiky mezi nejinformovanější postavy státního aparátu. Dvacet let se věnoval boji proti ekonomickým deliktům, jeho tým prokazatelně zachránil státu miliardy korun. Případ policejní reorganizace, která vyústila v odchod šéfa ÚOOZ Roberta Šlachty a rozkývala policii, jej nepřekvapil. V rozhovoru pro Neovlivní.cz (tady ») několikrát zopakoval, že politici zkrátka nemyslí boj se zločinem upřímně.
“Politici bojují proti zločinu vždycky pět týdnů před volbami. Jinak to nemyslí upřímně. Je to takový boj se zločinem odsud posud, jakmile se dotknete někoho skutečně vysoko a nemáte krytí, přijde problém,” řekl například. Od policie odešel před devíti lety s tím, že skutečný boj se zločinem je vlastně na obtíž a nikdo jej nechce.
Pandury znovu na scéně
Pandur v Lešanech. JeP / Shutterstock.com
Společnost Grossova přítele Pavla Musely měla v éře sociálnědemokratických vlád uzavřený kontrakt na bezmála půlmiliardovou provizi za lobbing v kauze Pandur. Jde zhruba o stejnou částku, o kterou si měl říct podle soudu bývalý Topolánkův rádce Marek Dalík. Vyplývá to z dokumentace, kterou shromáždily rakouské úřady během vlastního vyšetřování. Dokumenty nyní Rakušané poslali české justici a získal je i deník Neovlivní.cz. Detailně jsme je popsali v této zprávě ».
Ani rakouským vyšetřovatelům se ovšem nepodařilo rozplést, kolik peněz z domluvené půlmiliardy nakonec skončilo na účtu Muselovy firmy. Původní kontrakt na Pandury byl totiž zrušený a teprve později se uzavřela dohoda nová a v menším objemu.
Stejně tak rakouské dokumenty neřeší podezření, že část peněz určená na provize skončila v rukou politiků a v stranických pokladnách. Získat odpověď je totiž prakticky nemožné.
Hon na Světlíka
Skupina miliardářů v tomto týdnu naplno rozehrála hru o ostravskou strojírenskou skupinu Vítkovice Jana Světlíka.
Druhý největší zaměstnavatel v Moravskoslezském kraji – holding miliardáře a filantropa Jana Světlíka, pro který pracuje na sedm tisíc lidí -, loni prodělal 82 milionů korun. Některé ze společností patřící pod Vítkovice mají po splatnosti stamilionové dluhy. Pohledávky, které drží banky, se mohou snadno stát klíčem k převzetí společnosti.
Že tu takové pokusy jsou, potvrdila pondělní valná hromada, kde se Světlíkovi lidé pokusili získat souhlas k zastavení firemního majetku, aby dosáhli na úvěr od bank. A jejich pokusy torpédovali právníci mocného miliardáře Karla Komárka, jehož skupina KKCG je menšinovým akcionářem Vítkovic. Jejich úsilí hraje do karet i dalším finančním žralokům, jako je David Beran či Pavol Krúpa (psali jsme zde »).
Nakolik je situace vážná a Světlíkovi skutečně hrozí, že přijde o vliv nad strojírenskou skupinou, jsme rozebírali také v mediálním rozhovoru týdne s šéfreportérem Lidových novin Adamem Junkem. Interview najdete tady ».
Sobotkových 80 minut o OKD
Dvanáct let od privatizace černouhelné společnosti OKD a uprostřed běžícího soudního procesu se premiér Bohuslav Sobotka rozhodl poprvé veřejně a do detailu popsat svou roli v celé kauze.
Ze svého pohledu vylíčil, co se dělo v září 2004, když byl ministrem financí ve vládě Stanislava Grosse, která rozhodla o nevýhodné privatizaci menšinového státního podílu v severomoravské firmě. Škoda, která tehdy státu vznikla, činí podle žalobců nejméně 5,7 miliardy korun.
Obžalobě dnes čelí dva bývalí úředníci Fondu národního majetku a odborný znalec, Sobotka ani nikdo jiný z Grossovy/Špidlovy vlády obžalován nebyl. Pro premiéra však příběh OKD znamená značný reputační problém a vážný šrám na jeho kariéře. Co ke své roli řekl, najdete v této zprávě ».
A my vám děkujeme za pozornost, s níž jste nás v posledním předprázdninovém týdnu četli. Přejeme hezké léto a těšíme se zase v pondělí.
