To podstatné, co se odehrálo během 29. týdne roku 2016.
Máme za sebou perný týden, po němž si asi každý musel položit věčnou otázku: Kam to ten svět spěje?
Předně jsou tu obří, rozsáhlé čistky, které v Turecku po nevydařeném vojenském puči rozpoutal prezident Recep Tayyip Erdogan. Za strůjce spiknutí označil muslimského duchovního Fethullaha Gülena, který žije téměř dvacet let v dobrovolném exilu v USA. Erdogan teď po Státech vyžaduje Gülenovo vydání, vyhrožuje, v Turecku zatýká příbuzné duchovního.
Střípek ze sociálních sítí pochází ze středy 20. 7. 2016.
V Turecku platí na tři měsíce výjimečný stav. Prezidentovi umožňuje vládnout bez parlamentu jen pomocí svých dekretů. Stát nechal zavřít 15 univerzit, 934 dalších škol, 104 nadace, 109 ubytoven, 35 nemocnic, 1 125 různých spolků, 19 svazů. Vyhazov dostalo téměř 15 tisíc pedagogů státních škol, 21 000 učitelů škol privátních přišlo o licence. „Vzali jsme v úvahu informace z důvěrných zdrojů, že většina těchto lidí je spojena s teroristickými aktivitami,“ uvedl podle agentury Reuters úředník ministerstva školství. Turecká vysokoškolská rada (YÖK) zakázala až do odvolání všem akademickým pracovníkům cestovat do zahraničí.
Poslední informace – ze čtvrtka – říkají, že v souvislosti se zmařeným pokusem o puč skončilo ve vazbě 10 400 lidí. Na stole je znovuzavedení trestu smrti v Turecku. Brusel Ankaru varoval, že hrdelní trest je neslučitelný s členstvím v EU; reakce zpátky do Evropy však byly v podstatě tyto: Nevíte, co je to puč a jak je třeba se s ním vypořádat, tak nám do toho nemluvte.
Islámský stát stojí za sobotním sevebražedným útokem v Afghánistánu. V srdci Kábulu se během demonstrace šíitské menšiny Hazárů odpálili dva atentátníci. Zemřelo 80 lidí, více než 230 osob utrpělo zranění.
Po teroristickém útoku v Nice minulý čtvrtek zažil děsivé chvíle tento pátek Mnichov. Prakticky v přímém přenosu jsme sledovali, jak od nákupního centra Olympia v bavorské metropoli utíkají lidé a ozývá se střelba. Nakonec se ukázalo, že útok neměl politický motiv, šlo o čin „šíleného střelce“, kterého inspiroval norský masový vrah Breivik. Osmnáctiletý mladík zabil náhodně devět lidí, dalších 27 zranil, pak zbraň obrátil proti sobě. Léčil se s depresemi, trpěl sociální fobií a poruchou pozornosti. Útok chystal déle než rok.
Psychicky narušená žena vraždila i v Česku: ve čtvrtek v Tescu na pražském Smíchově napadla nožem z obchoďáku náhodnou zákaznici a na místě ji zabila. Útočnice byla v den vraždy propuštěna z psychiatrické léčebny v Bohnicích. Ředitel ústavu Martin Hollý v prohlášení napsal, že pacientka odcházela při „plném vnímání reálného světa“, stabilizovaná, s předepsanými léky. „Nicméně v případě dříve léčených nebo zdravých lidí nelze nikdy garantovat nulovou pravděpodobnost agresivity k ostatním lidem ve společnosti,“ uvedl.
Shodou okolností právě tento týden posuzoval brněnský městský soud stav Barbory Orlové; ženy, která trpí trpí paranoidní schizofrenií a před dvěma roky ubodala ve Žďáru nad Sázavou studenta. Stalo se tak krátce poté, co ji pustili z ústavního ochranného léčení. Nyní soud její pobyt v zabezpečovací detenci prodloužil.
Otisk čtvrtečních Nice-Matin. Repro: Neo
Nechceme vás při neděli zahrnout čirou depresí, dovolte proto upozornění na pár pozoruhodných lidí, kteří dokazují, že to s lidstvem vůbec není tak hrozné.
Předně je tu pan Franck. Padesátiletý Francouz, kterého možná znáte jako drobnou siluetu muže na motorce, která se snaží v Nice dohnat a jakkoli zbrzdit kamion, jenž masakroval lidi na tamní Promenádě Angličanů. Z videa, které obletělo svět, se zdálo, že muže těžký vůz ze skútru srazil a převálcoval. Ale Franck přežil a svou zpověď ve čtvrtek poskytl deníku Nice-Matin (ext. link zde »).
Když Franck, který pracuje na letišti v Nice, rozpoznal, co se děje, snažil se přiblížit s motorkou ke kabině s řidičem. První pokus přeskočit na stupátko se mu nepodařil, kamion ale zpomalil a dal Franckovi čas znovu ho dohonit a vrhnout se na řidiče. Zasáhl ho ze stupátka skrz otevřené okénko.
 |
 |
„Udeřil jsem ho do obličeje. A znovu. Neřekl vůbec nic, ani neuhnul. V ruce měl zbraň a mířil mi s ní na obličej. Potom zmáčkl spoušť, ale zbraň selhala. Byl jsem v té chvíli připraven zemřít, měl jsem čistou hlavu.“ Skutečný hrdina, souhlasíte?
Německá média pak zahrnula chválou mluvčí mnichovského policejního sboru Marcuse da Gloria Martinse. Zatímco propukala panika, zůstal stoicky klidný, naprosto věcný, odmítl se s novináři pouštět do her typu „co by se mohlo stát dál“ či „je za tím Islámský stát?“ Byla to ukázková lekce, jak zvládnout krizovou komunikaci, shoduje se tisk.
„Tým sociálních médií mnichovské policie nasázel během 15 hodin 81 tweetů ve čtyřech jazycích. Gloria Martins říká: ‚Všichni víme, co dělá s lidmi strach. Takže nejdůležitější bylo zůstat v klidu.‘ A tak i policie vystupovala na Twitteru a Facebooku. Bez paniky, s betonovými informacemi v angličtině, němčině, francouzštině a turečtině,“ napsal Spiegel online.
Třiačtyřicetiletý Gloria Martins už má svou vlastní fan stránku na Facebooku, na níž mu lidé vyjadřují svůj vděk za to, jak přesně a spolehlivě pracoval.
V Česku jsme řešili několik vskutku existenciálních otázek: Může někdo být a zároveň nebýt? Může někdo, kdo fakticky není, plnit novinové články, protože „mluví“? A může ten, kdo nemluví, nevědět, kdo za něj mluví?
Ano, je to hluboké. A přece je to pravda. Realita Jihomoravského kraje, resp. tamního hejtmana Michala Haška, na kterého z kraje týdne prasklo, že že za něj hovoří mluvčí, která neexistuje. Mf Dnes upozornila, že za něj výstupy pro tisk roky rozesílá jistá Lucie Proutníková, což je ovšem zástěrka pro lobbistku Janu Mrencovou. Ženu, která dostala podmínku za korumpování médií. Mimochodem, hejtman Hašek se k ní nezná, anebo si ji nepamatuje, protože „za svůj život se bavil asi s milionem lidí.“
Kdo je Jana Mrencová, si můžete přečíst v tomto » textu, pojďme se podívat, jak na poslední aféru muže, který nebyl v Lánech, reagovaly sociální sítě:
 |
  |
Mrencová rozhodně nebyla jedinou ženou, o níž se tento týden po českých, slezských a moravských končinách mluvilo.
Do politiky se rozhodla vstoupit další vysoce postavená úřednice státu. Předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková hodlá na severu Moravy kandidovat do Senátu; své jméno spojila se stranou Úsvit – Národní koalice (redakce Neovlivní.cz doufá, že tento název formace ještě platí, ztratila trochu přehled, jak to s těmi Konvičkovci a spol. teď vlastně strana má.)
 |
Od Vitáskové je to každopádně zajímavý tah, protože v tuto chvíli bojuje na mnoha frontách – s vládou (která ji dlouhodobě plánuje odvolat, ale kvůli mezeře v zákoně není zřejmé, zda může). S policií, se soudy. Visí nad ní nepravomocný rozsudek, kterým jí soud za podíl na licenčním podvodu posílá na 8,5 roku do vězení.
V prohlášení, které vydala, tvrdí, že do Senátu určitě nechce kvůli imunitě. „Vím, že senátoři energetické lobby by mě stejně vydali,“ ukázala dopředu na ty, kdo by případně za ztrátu mandátu mohli. A slíbila, že pokud křeslo získá, v čele ERÚ skončí. (Profil Aleny Vitáskové najdete tu ».)
Otazník už déle visí nad letitou šéfkou Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Dana Drábová se rozhodla kandidovat v krajských volbách, najdete ji na kandidátce STAN.
Ženy, to bylo velké téma i v USA. V Clevelandu se odehrál republikánský sjezd, na němž svou nominaci do prezidentských voleb získal Donald Trump.
 |
Jeho nástup na pódium ve stylu wrestlingových zápasníků a za zvuků ikonických Queen byl sice dechberoucí, titulky však ovládla jeho třetí manželka Melanie. Tak nějak si do své řeči na podporu Donalda „půjčila“ některé pasáže z projevu nynější první dámy Michelle Obama z roku 2008.
Projev si prý psala sama; později však nabídl rezignaci jeden ze členů štábu, že za to může – tak nevíme. Pasáže o tom, že je hrdou, nezávislou, černou ženou naštěstí byly z projevu vynechány. I tak se svět bavil: Kromě odstavců z pera manželky současného prezidenta v projevu objevil kusy písně Ricka Astleyho, vizáž prý okopírovala od Caitlyn Jenner (jde o někdejšího olympionika Bruce Jennera), po internetu kolovaly podstrčené snímky manželů Obamových, jak se válejí smíchy.
A co jsme psali na Neovlivní.cz?
Babiš a zdravotnictví
Návštěvy nemocnic v bílém plášti, veřejné obviňování ministra zdravotnictví z neschopnosti, vlastní videopořad, v němž vysvětluje, jak by v resortu udělal pořádek… Jde “jen” o předvolební kampaň, nebo lze z nebývalého zájmu vicepremiéra a jednoho z nejbohatších Čechů o zdravotnictví vyčíst něco víc?
Andrej Babiš začal před třemi lety investovat do zdravotnictví prostřednictvím fondu Hartenberg Capital a zatím vyzobává pouze malé výnosné kliniky, zvláště v porodnickém oboru. Roční obrat jeho zdravotnických aktivit nepřekročil jeden a půl miliardy korun, úroveň nemocnice v menším krajském městě. Babiš by rád vstoupil na vyšší úroveň, což však opravdu není možné bez pořízení aspoň několika nemocnic. Situaci jsme analyzovali v tomto textu ».
A v tomto článku » se můžete podívat na to, kteří klíčoví hráči dále touží po zdravotnickém byznysu.
Rok od únosu v Libanonu
Loňský únos pětice Čechů v Libanonu nebude mít trestní dohru. I když pozadí únosu zůstává stále nejasné, policie významně pokročila s vyšetřování verze, podle níž se na akci podíleli i někteří Češi. A měli z toho peníze. Vyšetřování podle informací Neovlivní.cz nakonec prokázalo, že se nic takového nestalo.
„V podezření se ocitl nejen právník, který dal celou tu partu dohromady, ale i minimálně dva lidé, kteří s ním byli v kontaktu a pomáhali mu cestu organizovat. Šlo o dva podnikatele,” uvedl vysoce důvěryhodný zdroj z bezpečnostních složek. Vyšetřovatelé však podle něj zjistili, že i zmiňované osoby se staly obětí pečlivě připravené akce, která byla organizovaná přímo z Libanonu. Podrobnosti naleznete v této » zprávě.
(Ne)známí čeští mecenáši
Na Neovlivní.cz jsme odstartovali nový seriál, ve kterém vám chceme přiblížit současné české mecenáše a mecenášky. Lidé, o kterých bude řeč, posílají z částek, které dokázali vydělat vlastními nápady a pílí, nezanedbatelnou část do projektů, které považují za důležité. A osobně se v nich angažují.
Jako prvního jsme vám představili Petra Sýkoru, spoluzakladatele nadace Dobrý anděl a předsedu správní rady této nadace. Podnikat začal už na vysoké škole; v roce 1993 založil spolu s Janem Černým společnost Papirius, dodavatelskou firmu na kancelářské potřeby. První dodávky papíru nosili zákazníkům v batozích. O třináct let později prosperující firmu prodali americkému řetězci a rozhodli se vložit dohromady 25 milionů korun na rozjezd nadace. Jak vzpomíná na začátky? Jakým dalším projektům se věnuje? A co by změnil v Česku, kdyby mohl? Podrobnosti v tomto profilu »).
Novinky v kauze Dalík
Každým dnem očekává kdysi nejvlivnější zákulisní hráč výzvu od soudu, aby nastoupil do vězení, kde si má odpykat čtyřletý trest. Nic na tom nezmění ani fakt, že Dalíkovi obhájci připravili dovolání k Nejvyššímu soudu. Na jeho verdikt si už Dalík počká za mřížemi.
“Dovolání jsme připravili a odeslali na Nejvyšší soud. Detaily z dovolání ale nemohu bez souhlasu klienta zveřejňovat,” potvrdil informace Neovlivní.cz Dalíkův právník Tomáš Sokol. Respektovaný odborník na trestní právo přitom není sám, kdo se ve finále snažil Marka Dalíka z případu vysekat. Někdejší Topolánkův přítel si na poslední chvíli najal ještě další právnické eso – Tomáše Gřivnu, který se mimochodem v indexu Neovlivní.cz zařadil mezi deset nejvlivnějších postav české justice. Více zde ».
Pokusy okleštit EET
Do ostrého startu elektronické evidence tržeb zbývá ještě půl roku a Sobotkův kabinet má na stole hned několik návrhů, které by systém měly změkčit. Zatímco schválený plán, s nímž svou kariéru spojil ministr financí Andrej Babiš, počítá s tím, že EET bude během příštích měsíců povinná pro všechny podnikatele, kraje, profesní spolky i jedno ministerstvo usilují o výjimky. Zatím neúspěšně.
Vláda Bohuslava Sobotky ve středu odmítla návrh, který předložil Liberecký kraj. Zastupitelstvo kraje, které řídí hejtman Martin Půta (Starostové a nezávislí), usilovalo o to, aby se povinnost evidovat tržby elektronicky netýkala nejmenších živnostníků. Tedy těch, kteří nevytvářejí obrat vyšší než deset milionů korun ročně. Další návrhy už jsou na cestě: Stojí za nimi ministerstvo zemědělství i profesní spolky. Podrobnosti v této » zprávě.
Rozhovor týdne
Formuluje některé myšlenky a hypotézy jinak, než jak jsou obvykle v českém veřejném prostoru ke slyšení. Provokují, popuzují. Svou vyhraněnou levicovostí, ostrostí, někdy až urputnou. Levicový publicista a politik Petr Uhl se zkrátka neposlouchá ani nepřijímá lehce. A profilový rozhovor, který poskytl redakci Neovlivní.cz, není lehké čtení.
Uhl v něm například říká: „Já tady českou levici příliš nevidím. Vidím tady intelektuály, kteří se sdružují kolem několika internetových časopisů. Vidím určitý zárodek v zelené reformě. Jinak nic. Jako člověk, který se celý život hlásí k levici, nemohu souhlasit s tím, že by KSČM byla stranou levicovou. To je vlastně skladiště nebo trezor všech předsudků, které tady jsou od národního obrození, které jsou homofobní, které jsou xenofobní. Všechno to, co mi v české společnosti vadilo, to se v Komunistické straně Čech a Moravy přímo soustředí. Do značné míry se toto vše také projevuje v sociální demokracii. A lidé tyto dvě strany označují za levicové. To nejde.“
Tak. Děkujeme za pozornost. A vězte, bude líp. Ministr zemědělství o tom něco ví.
