Co přinesl 35. týden roku 2016
Pokud věnujete nějaký čas úvahám, kam spěje naše (nejen) politická kultura, uplynulý týden vám dal celkem zřetelnou odpověď.
Byl to týden, ve kterém podlehla rakovině Věra Čáslavská. Statečná žena, někdejší nejlepší sportovkyně světa, která se stala symbolem odporu proti okupaci Československa v roce 1968 a kterou poté komunistický režim neúprosně drtil.
A také kritička prezidenta Miloše Zemana, který po dlouhých hodinách poslal rodině kondolenci, v níž jednou větou shrnul význam Čáslavské takto: „Její mimořádné sportovní úspěchy navždy zůstanou v myslích nás všech.“
Porovnejte si s vyjádřením, které bezprostředně po oznámení úmrtí Věry Čáslavské zveřejnila slovenská hlava státu.
Poznámka na okraj: Pokud vámi více rezonují slova Andreje Kisky, připojujeme doporučení, které podobně smýšlejících adresoval na prokremelských Parlamentních listech šéf zemanovské SPO, senátor Jan Veleba: „Tak ať se třeba přestěhují na Slovensko, tam mohou ‚svého‘ pana prezidenta uctívat.“
Ohýbání dějin, jaké zploštěním významu Čáslavské na pouhou gymnastku předvedl Miloš Zeman, jsme byli svědky na vícero frontách.
Třeba u Pražského městského soudu, který se rozhodl vynést verdikt nad charakterem a odkazem jednoho z nejvýznamnějších představitelů české demokratické žurnalistiky Ferdinanda Peroutky. Soudce Tomáš Novosad na základě jednoho reportážního článku, ve kterém Peroutka popisoval dění kolem sebe a snažil se vysvětlit postoj Němců i Čechů k Židům, označil novináře za rasistu a antisemitu.
Novosad měl přitom na stole jednoduchý případ: Měl rozsoudit, zda existují dva texty, které Ferdinandu Peroutkovi připsal Miloš Zeman a na základě kterých státník před devatenácti měsíci vyhlásil, že byl Peroutka fascinován nacismem.
Soudce, stejně jako jeho kolegyně z nižší instance, která měla případ na stole na jaře, potvrdil, že článek „Hitler je gentleman“ neexistuje. Pak se ovšem pustil do svého výkladu dějin a muže, který se oženil s Židovkou, sám skončil v koncentračním táboře Dachau, přežil transport do Buchenwaldu a dočkal se osvobození, na rozdíl od poloviny své rodiny, která byla zplynována v Osvětimi, onálepkoval jako antisemitu. Podrobněji v tomto rozhovoru ».
Navzdory tomu má teď Hrad – a my s ním, protože přímo s hlavou státu se díky jeho imunitě soudit nedá, takže žalující strana, Peroutkova vnučka Terezie Kaslová, žalovala Českou republiku – pravomocně nařízeno se omluvit. Tedy, za ten neexistující článek, který Miloš Zeman četl „vlevo dole“. A my máme další soudní verdikt usvědčující Miloše Zemana ze lhaní.
Fotoreportáž, o které se mluví. Repro: Neo
Naprosto šokující výklad dějin pak předvedl vicepremiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš.
V rámci předvolebních tour, které teď v regionech absolvují politici jak na běžícím pásu, se vypravil v první školní den do Varnsdorfu. A podíval se i na sídliště, kam město vystěhovalo sociální slabé. Babiše šokovalo, že vidí v dopoledních hodinách děti, které nejsou ve škole (nikdo mu neřekl, že první den trvá vyučování jen pár desítek minut?). A že vidí i jejich rodiče, kteří nepracují.
Posléze se, jak zdokumentoval fotoreportér Aktuálně.cz Ludvík Hradilek, pustil do besedy s „bílými“ sousedy, (mimochodem, také nebyli v práci, vnímáte?), před kterými vyzdvihl dobu, kdy Romové museli pracovat. „To co píší v novinách, ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam“.
Šup a byl tam. Prostě tak.
Připomínáme, že Lety byl zprvu trestní pracovní tábor a později také koncentrační tábor sloužící k likvidaci „cikánské otázky“ za druhé světové války. Internací tu prošlo na 1 309 lidí. Smrt – na následky vyčerpání a tyfu – tu našlo přes tři sta osob, ostatní byli v několika vlnách deportováni do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.
Babiš pak začal vysvětlovat, jakže to myslel; přikládáme výměny, které od té doby probíhají na sociálních sítích. Nevíme, proč se real politika odehrává prakticky už jen přes Twittery a Facebooky, ostré vzkazy budí dojem, že je vláda (znovu) na pokraji pádu. Ale nenechme se mýlit, to je se jen blíží volby.
Hádka pokračuje. Babiš se jako vždy, když se na něj snese kritika, pustil do kontrakritiky sociálních demokratů a toho, jak vláda nefunguje. V rozhovoru pro sobotní Právo se nechal slyšet, že jeho hnutí ANO čelí neustálým podrazům a dezinformační kampani ČSSD, která pomalu vytváří koalici s TOP 09. (Přeloženo: Může za to Kalousek.)
A dále řekl: „Ve vládě mám s řadou členů korektní vztahy. Někteří se mnou jednají jen přes média, jako pan Chovanec, pan Němeček nebo paní Marksová, ostatní ale normálně fungují. Potíž je, že premiér není předseda vlády, ale předseda ministrů ČSSD. Ve finančních věcech mě nikdy nepodpořil, spíš tlačil a přehlasovával. Přitom normálně premiér ministra financí podporoval.“
Na výrok, že Sobotka není předseda vlády, ale jen svých ministrů, zatím reagoval jen ministr vnitra; jisté je, že bude hůř a hádek bude přibývat.
A ve stručnosti ještě tři zprávy, které rezonovaly v českých médiích.
Do vězení nastoupil Marek Dalík, někdejší pravá ruka Mirka Topolánka (podrobněji níže). Novináři na něj pořádali hon a v online přenosech sledovali, jak-v-čem-kdy-s-jakou-náladou-a-tak-dále nastoupí do vězení. Sázkové kanceláře vypsaly kurz, zda vůbec nastoupí. Následovaly popisy denního řádu, fotografie z ruzyňské věznice; sledovanějším vězněm byl snad už jen Jiří Kajínek, odsouzený za dvojnásobnou nájemnou vraždu.
Svou výroční zprávu vydala Bezpečnostní informační služba, upozornila v ní zejména na zvýšenou aktivitu zpravodajských služeb Ruska a Číny. Zatímco čínské zájmy se soustředí na rozšiřování vlivu v české politice a ekonomice, Rusko vede informační válku a snaží se narušit soudržnost NATO i Evropské unie.
A pak je tu… Kodiaq. Česká Škodovka odtajnila v Berlíně svůj nový model, přičemž ale odtajňování šlo v tolika krocích, že to optikou zpravodajských serverů působilo místy tak, že není důležitější zprávy, než té, jaký super kufr bude Kodiaq mít. Během týdne o tom vyšlo 179 zpráv. Napínavější, než pevnost Boyard.
Tím bychom výčet událostí tohoto týdne uzavřeli a s pokynem „Félindro, otoč tygří hlavou“ (věříme, že narážku chápete, podle odborného serveru MediaGuru se na první díl soutěže Pevnost Boyard s českými tvářemi dívalo přes 1,3 mil. diváků) otáčíme hlavu k původním textům Neovlivní.cz.
Dalík, Pandur, vyšetřování
Policie bude zkoumat výroky někdejšího zákulisního hráče číslo 1 Marka Dalíka z rozhovoru, který poskytl redakci Neovlivní.cz. Detektivům to uložila vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Policie se zajímá nejen o kauzu Pandur, kvůli níž soud poslal Dalíka na čtyři roky do vězení. Zkoumat bude i další případy, o nichž někdejší Topolánkův spolupracovník v rozhovoru mluvil.
Dalík o okolnostech miliardového armádního kontraktu na obrněnce Pandur mlčel čtyři roky, podle žalobců a následně i soudu si měl v souvislosti s obchodem říct o půlmiliardový úplatek. Teprve po pravomocném rozsudku promluvil o zákulisí zbrojní zakázky právě pro tištěný magazín Neovlivní.cz. Jeho verze zní: nešlo o úplatek, ale provizi na základě standardní provizní smlouvy. Provize ani smlouva navíc nebyla určená mě, byl jsem jen prostředník. Podrobnosti v této » zprávě.
V tomto » textu jsme pak zaznamenali, jaký poprask Dalík způsobil, když krátce před nástupem do vězení odletěl nakrátko mimo republiku.
Vlivní v českém šoubyznysu
Český šoubyznys se v posledních dvou dekádách zásadně proměnil. Pamatujete? Mobil velikosti kufříku měl málokdo, internetový boom se teprve vyhlížel, stály se fronty na muzikály Jesus Christ Superstar a Dracula. Opravdu byly jen dva, dnes každý večer odehrají jen pražská divadla muzikálů i desítku. Komerční televize i rádia teprve začínaly. „Trh se rozdrobil. Do šoubyznysu natekla spousta lidí. Otevřel se i těm, kteří toho moc neumí,“ posteskl si nedávno známý producent a manažer hvězd Janis Sidovský.
Deník Neovlivní.cz mapoval, kdo na tomto rozdrobeném trhu skutečně tahá za nitky. První desítku – ty nejvlivnější – budeme představovat v následujících týdnech. Ale – kdo se vešel do druhé desítky? TOP 20-10 v českém šoubyznysu naleznete zde ». Ani v TOP 10 až 20 nelze jednotlivé protagonisty označit za „druhou ligu“. Vzhledem k množství lidí, kteří ve světě zábavy skutečně něco znamenají, byly rozdíly ve vypočtené síle minimální.
Babiš a jeho média
Doposud šlo “jen” o narážky na “Babišova média”: Fakt, že možný vítěz podzimních voleb Andrej Babiš vydává plejádu titulů, sice provázely politické komentáře, kterým deníkům se dnes dá, nebo nedá věřit, ale tím to také končilo.
Necelé dva měsíce do krajských a senátních voleb se situace změnila. Deník Právo ve středu upozornil, že šéfové pěti parlamentních stran – ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a ODS – na poslední chvíli zrušili svou účast v předvolební debatě na iDnesu. S poukazem na to, že Babišova média nejsou zárukou korektní politické diskuse.
Bojkot jde však podle zjištění Neovlivní.cz dál: Tři partaje se rozhodly, že nebudou na stránkách vycházejících pod hlavičkou Mafra – namátkou Mf Dnes, Lidové noviny, Téma – inzerovat. Placená politická kampaň se neobjeví ani na zpravodajských serverech vydavatelského domu (iDnes.cz, Lidovky.cz, Expres.cz), ani v televizích či rádiích (mezi nimi nejposlouchanější tuzemské rádio Impuls), které spadají pod Babišův koncern. Jde přitom o statisícové sumy. Podrobnosti tu ».
O tom, že kampaň přituhuje, pak důkazů přibývá. Jak se ze Sobotky poprvé stal „zlý muž“ ČSSD, který vystartoval proti Babišovi, jsme popsali v tomto » textu.
Vzkaz bývalého imáma
V době zvýšeného rizika teroristických útoků v Evropě jde o první popsaný případ možné náboženské netolerance v Česku.
Jak informoval deník Neovlivní.cz minulý týden (podrobněji zde »), specialisté na extremismus z tajných služeb začali řešit šifrovaný vzkaz muslimského duchovního Samera Shehadeha. Přes mobilní aplikaci WhatsApp oslovil uzavřenou skupinu muslimů a ve zprávě, jejíž autorství potvrdil, je nabádá, aby nechodili na srpnový happening proti terorismu. A důrazně doporučuje neúčastnit se společné bohoslužby s křesťany, která byla součástí akce.
Případ pobouřil šéfa české diplomacie Lubomíra Zaorálka. Napsal, že podobné extremistické názory do Česka nepatří. Podle informací Neovlivní.cz se kvůli tomu spojil se zpravodajskými službami, aby se ujistil, že Shehadeha nadále sledují. Sám Zaorálek později k případu Shehadeh natočil video, které rovněž zveřejnil na sociálních sítích. A volil tvrdá slova. Co ministr Zaorálek řekl, si můžete přečíst tu ».
Mýto podepsáno, vyšetřování může začít
Sobotkův kabinet v půli července povolil ministrovi dopravy Danu Ťokovi uzavřít bez výběrového řízení smlouvu, která zaručí firmě Kapsch provozování mýta a miliardy na další až tři roky. Kontrakt přesahující pět miliard korun je – s výjimkou armádních nákupů – zřejmě historicky nejdražší zakázkou tohoto druhu.
Ťokův úřad argumentoval časovou tísní. Stará smlouva vyprší k poslednímu prosinci a současný ministr, ani jeho předchůdci nedokázali vypsat výběrové řízení na nového provozovatele. Hrozilo tak, že od ledna 2017 systém zkolabuje. Smlouvu bylo nutné uzavřít do začátku září.
Tři dny před termínem se tak stalo. Tím, kdo kontroverzní kontrakt podepsal, ovšem nebyl ministr. Podle informací Neovlivní.cz smlouvy za úřad uzavíral náměstek a dlouholetý legislativec resortu Jakub Kopřiva. Jediným podpisem na sebe přivolal vyšetřování ze strany policie. Političtí odpůrci kontraktu avizovali podat trestní oznámení v okamžiku, kdy budou smlouvy uzavřeny. Zároveň se Kopřiva dostal do hledáčku Úřadu na ochranu hospodářské soutěže. Více v této » zprávě.
Esej německého novináře o Češích, Němcích a Evropě
Kam má Evropská unie vykročit po britském rozhodnutí z EU vystoupit? Na dalším vývojem se zamyslel Hans-Jörg Schmidt, pražský zpravodaj německého deníku Die Welt.
„Teď je dobrá rada drahá. Základní otázka zní, zda-li a jak se Evropská unie znovu uspořádá. Leccos naznačuje, že by Němcům nejvíce vyhovovala Evropa dvou rychlostí. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble již v jednom rozhovoru mluvil o tom, že by se v nouzi mohly národní státy na některých věcech domluvit, pokud se prokáže, že nejsou v Unii společně prosaditelné. Že by se to především menším členům Evropské unie mohlo líbit, lze pochybovat. Především by to ale mohlo ještě posílit odpor proti EU na jedné straně, a proti německému ‚diktátu‘ na straně druhé,“ píše Schmidt.
Jeho text naleznete na tomto » odkaze.
A my vám děkujeme za pozornost. Přejeme všem hezký zbytek víkendu a těšíme se na vás v dalším týdnu u nových článků.
